Výstup na Watzmann, Berchtesgaden a Orlí hnízdo

Autor: Milan Dostál | 31.8.2016 o 7:00 | (upravené 31.8.2016 o 8:44) Karma článku: 3,04 | Prečítané:  569x

Chceš-li sbalit holku na jednu noc, pozvi jí na drink. Když ji chceš  poznat doopravdy, vem jí na túru do hor.

Jednou Peťka našla na internetu článek o Berchtesgadenu, a protože to není daleko a jsou tam úžasné terény na chození, rozhodli jsme se tam na prodloužený víkend vyrazit. Jeli jsme autem a našim cílem bylo vyšlápnout třetí nejvyšší horu Německa Watzmann, projet se lodí po Königsee a navštívit Hitlerův Kehlsteinhaus, známý také jako „Orlí hnízdo“.

Cesta na Salzburg probíhala už s tradiční zastávkou na milkshake v „mekáči“ ve Freistadtu. I s ní jsme tak nedlouho po obědě dorazili na místo. Na Watzmann se vychází z parkoviště ve výšce 630 m.n.m. a nám výstup trval pohodovou chůzí pár hodin. Byl to náš první společný těžký výšlap a na horskou chatu Watzmannhaus jsme museli překonat 1 300 výškových metrů. Zpočátku se stoupá po asfaltové cestě lesem, blíže k chatě se ale změní na horský „chodník“ a vede do kopce ostřeji. Watzmannhaus není až do poslední chvíle vidět, což Peťka nesla netrpělivě. Když jsme tam k večeru došli, chata nás potěšila skvělou atmosférou v klasickém alpském stylu. V tomto ohledu jsou alpské chaty úžasné. Často jsou postaveny na vhodných místech, odkud se obvykle vyráží na vrcholovou túru. Bývají také čisté, což zejména s takovým Kavkazem anebo s Karpaty příjemně kontrastuje. Bývá na nich vše potřebné jídlo a pití takže není potřeba tahat zteplalé pivo do kopce na zádech a pro držitele pojištění Alpenverein bývají i poloviční ceny, tudíž nebývají ani drahé. Ubytovali jsme se na matratzenlageru - společné místnosti pro asi 18 lidí, kde se i koncem září nacházela spousta dalších turistů. Všude byly rozvěšeny zpocené trička, smradlavé ponožky a poházené helmy s cepíny. Přesto je ale atmosféra na alpských chatách úžasná. Večer jsme strávili v hospodě, ale jen decentně. Ochutnali jsme polévku, pivo a jeden likér z hořce – Enzian. Ráno mě totiž čekal výstup ihned po svítání.

Ráno se Peťka nakonec rozhodla zůstat na chatě a počkat na mě, než na Watzmann vyběhnu nalehko a zase seběhnu. Za svitu čelovky jsem tedy vyrazil jako první a pod první ze tří vrcholů jsem se dostal těsně před osmou. Začátek cesty byl klasický vysokohorský terén s vyšlapaným „chodníkem“, který se prudkým svahem klikatí cik – cak. Celou cestu je chata viditelná pod svahem. Když skončili „klikatice“, cesta nevede úplně po hřebeni, nicméně stoupá pár metrů pod hřebenem po západním úbočí. Tady už žádný chodník není, a tak se jde nejdřív po skále a následně po kamenném poli. To bylo koncem září namrzlé a místy i zasněžené.

Watzmann se skládá vlastně ze tři vrcholů: Hocheck (2,651 m), Mittelspitze (2,713 m) a Südspitze (2,712 m). Už v Praze jsme se domluvili, že přechod dávat nebudeme (ačkoli by byl nádherný), a tak mým cílem byl první z výše uvedených vrcholů. Pod ním už také začalo přibývat dost sněhu a mně se zrovna v tom nejhorším momentu uprostřed svahu rozvázala mačka. Asi 10 minut jsem si jí tam zmrzlými prsty zavazoval, abych pak vylezl asi o 10 výškových metrů a mohl tak mít pocit, že jsem byl na vrcholu. Teprve když jsem pak šel po kamenitém terénu dolů, začal jsem potkávat první lidi v protisměru. Ačkoli jsem neměl výstavní počasí, samotný výstup nebyl moc náročný a rozdělený do dvou dnů představoval krásnou turistickou záležitost. Na Watzmannhaus jsem sešel v 10 dopoledne, dal si čaj a poté se pustil už společně s Peťkou do sestupu. Pro ten jsme si ale vybrali lehce jinou trasu. Nejprve jsme sestoupili asi 270 výškových metrů k rozcestníku, kde jsme odbočili na východ a lesní pěšinou po hodině a půl došli k pěkné pasece. Tady jsme poobědvali olejovky a pro další sestup se rozhodli jít východní stěnou Watzmannu. Tou, která se ostře svažuje přímo k břehům Königsee, a která zespodu vypadá jako neschůdná. Ten, kdo už má za sebou ferraty anebo nějaké ostřejší kopce, to až takový adrenalin není, nicméně pro Peťku to byl další stupínek po Sněžce a Milešovce, takže jsme měli celou cestu dolů „tichou domácnost“.:)

Cesta je to výstavní a sem tam ji jistí řetězy. V reálu je mnohem delší, než jsme si mysleli, ale to je dané tím terénem, který se schází poměrně pomalu. Když jsme došli dolů, byli jsme už opravdu utrmácení, a tak tu finální část jsme se plahočili. Dole u Königsee je okružní trasa, kam chodí turisté na procházku poté, co je vysadí vyhlídková loď. Kostel s nezaměnitelným designem se jmenuje St. Bartholomä a je jednou z ikon pro celé Bavorsko. Mohlo být 5h odpoledne a my jsme byli tak akorát zralí na sprchu a postel. U kostela jsme si koupili jízdenky a lodí se přemístili na Berchtesgaden, kde jsme si vzali taxíka, který nás odvezl na výchozí místo celé túry k zaparkovanému autu. Do nejlevnějšího penzionu Berchtesgadenu – Alpina - na Ramsauer Strasse, to byl jen opravdu kousek, takže jsme zanedlouho slavili už se sklenkou Chateauneuf du Pape. Penzion byl na německé standardy úplně průměrný, a i když se jedná o to absolutně nejlevnější, co Berchtesgaden nabízí, kvalitou předčí 99% ubytování, ve kterých jsme spali např. v Jižní Americe.

Ráno jsme posnídali skvělou snídani a rozumně se vykopali, abychom stihli ještě hlavní turistické lákadlo berchtesgádenských Alp – Orlí hnízdo. To asi nemá smysl sáhodlouze popisovat, poněvadž je notoricky známé. Vysoko nad Königsee leží horská chata, která za druhé světové války sloužila samotnému Hitlerovi jako čajovna. Pozor – neplést si to s Obersalzbergem, který leží dole v údolí, a který spojenecká bombardování srovnala se zemí. Na Orlí hnízdo (něm. Kehlstein) jsem už jednou šel. Asi v 19 letech to byl jeden z mých prvních treků a s Vráťou jsme si ho poctivě vyšlápli pěšky. Nyní jsme měli nohy unavený z výstupu na Watzmann, takže jsme se vyvezli autobusem na parkoviště, kde se nachází stanice výtahu. Odsud je to už jen pár vteřin rychlovýtahem a člověk se ocitne na nádherném místě s ještě hezčími výhledy.

Samotné Orlí hnízdo nyní slouží jako restaurace a obchod se suvenýry. Má zajímavý interiér a určitě stojí za to si zde dát kafe. Kehlsteinhaus je také východiskem na túry opačným směrem, než je Watzmann – tedy na Hoher Göll, což bude snad jedna z našich budoucích túr. Prostě je to tady úžasné místo plné nepřeberného množství tras, které dokážou uspokojit i nejnáročnější horaly. Místní tady běžně nosí „lederhosen“ a klobouky se sojčím pírkem. Takto oblečený řidič autobusu k tomu ještě poslouchá jódlující muziku, takže zážitek je autentický nejen přírodními scenériemi. Orlí hnízdo nelze opustit bez plné SD karty a i my jsme tam strávili minimálně hodinu.

Po sjezdu dolů na parkoviště jsme ještě krátce navštívili Berchtesgaden na krátkou procházku a taky koupit něco v supermarketu. Před odjezdem jsme se totiž chystali navštívit ještě jedno krásné místo – soutěsku Almbachklamm. Vstup do ní je jen asi 5 km za cedulí Berchtesgaden a za vstup asi 3 Euro dostanete možnost krásné procházky v úzkém kaňonu vymletém dravou alpskou říčkou a zároveň ideální klimatizaci. Na vyhlídkové trase jsou dřevěné chodníky zavěšené na skále, schody a na konci vodopád. Něco podobného znáte určitě z Roflaschluchtu ve Švýcarsku, Vintgaru ve Slovinsku, Postalmaklammu v Rakousku anebo třeba z našeho Hřenska.

 

Páčil sa Vám tento článok? Pridajte si blogera medzi obľúbených a my Vám pošleme email keď napíše ďalší článok
Pridaj k obľúbeným

Hlavné správy

PLUS

Za státisíce dolárov 30 miliárd škody. Ako sa terorizmus vypláca

Kým panuje zmätok, je možné za teroristu kohokoľvek, kto nám oponuje.

TECH

Miliardy ľudí čoskoro zažijú nevídanú klímu

Klimatická zmena prebieha nad zemou rýchlejšie ako nad oceánmi.

ŠPORT

Na Gire sa ukázali talenty i šprintér, ktorý bude trápiť Sagana

Najzaujímavejšie momenty stého ročníka Giro d'Italia.


Už ste čítali?